Imunologické centrum – příběh loňského léta

Last Summer Story

Stanislava Honzová

Povodně v loňském roce jsou pro mnohé z nás už dávno zapomenutým tématem. Život jde dál, čelíme každodenním problémům a starostem, události loňského srpna v nás vyvolávají pocit události již dávno minulé, ke které nemá smysl se donekonečna vracet. Pro nás, pracovníky Imunologického centra, kteří jsme byli, jako stovky jiných, loňskou povodní zasaženi, to má však smysl zcela zásadní. Znovu a znovu si přehráváme příběh obrovské přírodní síly, živlu, který nám vnutil role, o nichž jsme do té doby neměli ani tušení nebo jsme jim věnovali jen okrajovou pozornost.

Imunologické centrum bylo založeno v roce 1994. Jako vysoce specializované zařízení slouží již bezmála 10 let odborné i laické veřejnosti k diagnostice a terapii poruch imunity. Za dobu své existence si díky vysokému standardu poskytovaných služeb získalo uznání jak v odborných kruzích, tak zejména u pacientů, jimž dokázalo pomoci v jejich nelehkém údělu.

Pak přišel 13. srpen 2002. Petrské náměstí a přilehlá Mlynářská ulice, kde Imunologické centrum sídlí, byly bohužel, přes veškeré předpovědi, rovněž zasaženy stoupající vodou. Asi lze jen těžko zapomenout na chvíle, kdy jsme dva dny nato poprvé stáli na vzduté parketové podlaze pokryté mnohacentimetrovými nánosy bahna. Náš pocit beznaděje byl ještě umocněn tím, že jsme, stejně jako každý rok v prázdninovém období, pro naše pacienty prostory zařízení kompletně zrenovovali. Voda zaplavila celý suterén a přízemí až do výše sto sedmdesáti centimetrů. Škoda byla absolutní. Veškeré přístroje, vybavení, nábytek, kartotéky… vše bylo zničeno nebo zásadně poškozeno. Nezasažena zůstala jen velmi malá část v patře budovy. Těžko popisovat, co se v nás v té chvíli odehrávalo. Tehdy bylo velmi snadné podlehnout malomyslnosti a říci si …končíme.

Situace se však nečekaně odvíjela docela jiným směrem. Ještě po kolena v bahně, do skličujícího ticha (a neuvěřitelného zápachu z všudypřítomného bahna) kdosi pronesl větu: „Pojďme to vzít jako výzvu a vybudovat zařízení ještě lepší, krásnější, dokonalejší…“ Od této chvíle se začal odehrávat příběh obrovské obětavosti pracovníků Imunologického centra. Každý den do pozdních večerních hodin se všichni bez rozdílu obouvali do holínek, rukavic a ústenek a nořili se do páchnoucích prostor, aby vyklidili zpustošené zařízení. Část personálu se přesunula na detašované pracoviště do Vysočanské nemocnice, kde zajistila náhradní provoz, takže poškození Centra mnozí spolupracující lékaři ani nezaznamenali. Zachránili jsme i zdravotní dokumentaci, a to jen díky tomu, že byla vedena v elektronické podobě a server se podařilo před povodní uchránit. Plynule jsme tak v naší práci navázali přesně tam, kde jsme ji povodní byli donuceni přerušit.

Po čtyřech měsících jsme stáli na téže podlaze Imunologického centra s unaveným, ale spokojeným úsměvem. Zařízení se podařilo obnovit přesně podle našich představ. V červnu letošního roku jsme Imunologické centrum formálně znovu otevřeli a představili je spolupracujícím lékařům v novém, krásném kabátě, vybavené nejmodernější technologií, vynikajícími odborníky. A právě díky tomu pohledu zpět musím dodat, zejména skvělými a obětavými lidmi.

Za pracovníky imunologického centra