Jana Bandurièová e-mail:banduricova@tigis.cz

Tisk:

Jazyková korektura:

Mgr. Jiøí Zahradnický

5. Histopatologická diagnostika poskytuje èasto pøesnìjší diagnózu renálního onemocnìní. Mezi dobøe definovatelné nálezy patøí specifické zánìtlivé zmìny (napøíklad mykobakterióza), nìkteré neoplasie èi metabolické choroby (dna). U histopatologických bioptátù odebraných in vivo lze další prùbìh onemocnìní v nìkterých pøípadech ovlivnit kauzální terapií. Zde preferujeme odbìry biopsií pomocí endoskopie. Alternativnì lze zpøístupnit obì ledviny pro odbìry paramediální coeliotomií, nebo èást jedné ledviny pomocí minimálnì invazivního boèního pøístupu (obr. 12). Popsána je i možnost preparace kaudálního pólu ledviny pomocí incize v laterální oblasti kraniální èásti koøene ocasu („Cranial tail-cut-down procedure“) (Mader 2006), který se v naší praxi ovšem pøíliš neosvìdèil. Smysluplné jsou takto minimálnì invazivnì provedené odbìry biopsií pouze v pøípadech difuzního postižení obou ledvin. Pøi podezøení na infekèní proces je pøi biopsii ledviny souèasnì indikován odbìr vzorku na mikrobiologickou kultivaci.

Èasto získáváme velice nespecifické nálezy rovnìž u tubulointersticiálních nefropatií, které beztak terapeuticky ovlivnit nelze. Situace v patologii savcù, respektive v hu-mánní medicínì nebývá v pøípadì postižení tubulárního aparátu o mnoho lepší. Tubulointersticiální aparát reaguje pomìrnì uniformnì na celou øadu rùzných etiologických nox. V mnoha pøípadech vyslovíme definitivní diagnózu teprve po odbìru vzorkù ze zmìnìných orgánù post mortem (obr. 13 a obr. 14). Zvláštì s ohledem na omezené znalosti, které dosud máme ohlednì renálního onemocnìní u leguánù zelených a plazù všeobecnì, je ovšem nezbytné diagnostiku u tìchto zvíøat dovést k co nejpøesnìjšímu závìru.

MVDr. Jan Hnízdo Animal Clinic–Veterinární klinika Èistovická 44 163 00 Praha 6 http://www.animalclinic.cz

Do redakce došlo: 10. 10. 2006 K publikaci pøijato: 30. 10. 2006

Literatura

Bradshaw SD, Bradshaw FJ. Arginine vasotocin: site and mode of action in the reptilian kidney. Gen Comp Endocrinol 126: 7-13, 2002.

Brown SA, Finco DR, Boudinot FD et al. Evaluation of a single injection method, using iohexol for estimating glomerular filtration rate in dogs and cats. Am J Vet Res 57: 105-10, 1996.

Effershoe H, Rosenkinde P, Groth S. et al. Measurment of renal function with iohexol: a comparison of iohexol, 99mTc-DTPA and 51 Cr-EDTA clearance, Invest Radiol 25: 778-82, 1990.

Frye FL Reptile Care vol II. Neptune City N.J. T.H.F. Publ. inc. 1991:

637.

Harr KE, Alleman AR, Dennis PM et al. Morphologic and cytochemical characteristics of blood cells and hematologic and plasma biochemical reference ranges in green iguanas. J Am Vet Med Assoc

218: 915-21, 2001.

Hernandez-Divers SJ, Stahl S, Stedtmann NL et al. Renal evaluation in the Green Iguana (Inguana iguana): assesment of plasma biochemistry glomerular filtration rate and endoscopic biopsy. J Zool Wildl Med 36:155-68, 2005.

Hernandez-Divers SJ. Green Iguana nephrology: a rewiev of diagnostic techniques. Vet Clin North Am Exot Anim Pract 6: 233-50, 2002.

Hernandez-Divers SJ. Endoscopic renal evaluation and biopsy in Chelonia. Vet. Rec 154: 73-80, 2004.

Knotek Z et al. Nemoci Plazù. È.A.V.L.M.Z. Brno 1999: 276.

Mader DR. Reptile Medicine and Surgery. Philadelphia, W.B. Saunders 2006: 1160.

Shoemaker VH, Licht P Dawson WR. Effects of temperature on kidney function in the lizard Tiliqua rugosa. Physiol Zool 39:244-52, 1966.

Zwart P. Urogenital system. In: Beynon P. (ed): Manual of Reptiles. B.S.A.V.A., Gloucestershire 1992:117-127.

dutinì, vznik abscesu, osteomyelitidu, ztrátu zubu èi dokonce systémové onemocnìní v dùsledku anorexie a bakteriémie.

Avšak vìtšinì pøípadù pokroèilého periodontálního onemocnìní u koèkovitých šelem lze pøedcházet díky programu èasného odhalení a vhodné léèby.

Fáze 1 – raná gingivitida. Pro periodontální onemocnìní ve fázi 1 jsou charakteristické nejranìjší pøíznaky, které lze pozorovat – slabé nakupení zubního plaku a mírná hyperémie okrajù dásní (marginální gingiva). U koèek se mùže objevit rovnìž juvenilní forma ataku gingivitidy (Williams a Aller 1978). Zejména èistokrevné koèky s rùznou úrovní gingivální hyperémie a rùzným stupnìm halitózy se èasto do ordinace dostávají již ve vìku 6–8 mìsícù.

Léèba rané gingivitidy probíhá doma. Majitelé jsou nabádáni k tomu, aby svému zvíøeti poskytovali pravidelnou (denní!) péèi a znesnadnili tak hromadìní zubního plaku na zubech. Dùležité je pouèit je o tom, jak vlastnì správná domácí péèe o chrup zvíøete vypadá a jak mohou poznat postupující onemocnìní, jež bude vyžadovat odborný zásah lékaøe. Klienti, kteøí svým domácím zvíøatùm èistí zuby pravidelnì, slyší na doporuèovanou léèbu nejvíce.

Fáze 2 – rozvinutá gingivitida – Plak a/nebo tvorba zubního kamene, hyperémie a otoky okrajù dásní, to jsou pøíznaky charakteristické pro druhou fázi. Jemné vyšetøení gingiválního sulku spolu s periodontálním vyšetøením mùže vyvolat krvácení. Pokud zaznamenáte pøíznaky gingiválního otoku, hyperémie èi krvácení již pøi jemném doteku, je nejvyšší èas doporuèit dùkladné vyèistìní zubní dutiny v narkóze. Na rozdíl od pokroèilejších stadií je periodontální onemocnìní ve fázi 2 stále ještì možné zvrátit, a proto je tedy tak dùležité, aby profylaxe probìhla již v této dobì. Také rozvinutá gingivitida se mùže v pøípadì juvenilní formy objevit již velmi brzy, ve stáøí 6–8 mìsícù.

Úplná periodontální profylaxe zahrnuje odstranìní zubního kamene a plaku z povrchu korunek zubù (supragingivální obroušení), odstranìní plaku a zubního kamene z èásti zubu pod úrovní dásnì (subgingivální kyretáž), leštìní zubù a zaznamenání anomálních stavù do lékaøské zprávy. Profylaxi lze provést pouze ve stavu celkové anestézie. U pacienta s dentálními problémy je indikována intubace tracheální kanylou s balónkovou manžetou a následná inhalaèní anestézie. Anestetika aplikovaná nitrožilnì totiž sama o sobì nepøivodí dostateènì silné uvolnìní èelistí, jaké je potøebné k provedení dùkladné profylaxe. Manžeta tracheální kanyly chrání dolní dýchací cesty pøed kontaminací výmìšky a zbytky potravy èi poškozenou tkání z ústní dutiny. Vynikající pomùckou k ochranì kanyly pøi provádìní dentální profylaxe je gumová hadièka nebo kousek vìtší kanyly. Práce s lepicí páskou nebo gázou je nešikovná a doporuèit ji nelze.

Veterináø provádìjící dentální profylaxi by se mìl chránit vhodným odìvem (mìl by nosit masku na oblièej a chránit si oèi). Daleko dùležitìjší ovšem je, aby lékaø celý proces profylaxe dobøe znal. Pokud by tomu tak nebylo a zákrok by byl proveden nesprávnì, mohlo by dojít k rychlé progresi periodontálního onemocnìní nebo k poranìní pacienta.

Po dokonèení profylaxe bychom mìli pøistoupit k vyplnìní zubní karty, do níž zaznaèíme všechny stavy vyboèující z normálu. Chybìjící zuby, nadmìrnì hluboké váèky, odhalení místa rozvidlení zubù, ulomené zuby a gingivální recese, toto vše zastupuje jen nìkolik patologických stavù, které je tøeba do zubní tabulky zapsat. S její pomocí zamìøíme zároveò svou pozornost na oblasti vyžadující aplikaci pokroèilejších zpùsobù léèby nebo na oblasti jež by bylo vhodné zrentgenovat. Léèba pak mùže být provedena pozdìji.

Zanedbaná prevence: pokroèilé periodontální onemocnìn

Jakmile jednou periodontální onemocnìní postoupí do pokroèilejších stadií, je plán léèby zamìøen spíše na regulaci poškození než na samotnou prevenci. U koèek toto stadium mùže postupovat tak rychle, až se jediným možným zpùsobem oprávnìné léèby stane extrakce zubu. Je-li naším cílem zub zachovat, je nezbytné pøistoupit k agresivní léèbì v kombinaci s každodenní domácí péèí.

Fáze 3 – Raná periodontitida. Když periodontální onemocnìní pokroèí do tøetí fáze, zaèínají odumírat hlubší periodontální struktury. Z klinického hlediska je možné zaznamenat silný zánìt dásní. Zubní choboty, obzvláštì ty na palatální stranì, mohou být však vidìt pouze pøi dùkladnìjší prohlídce ústní dutiny v narkóze. Tato tøetí fáze je obvykle nezvratná a cílem léèby se pak stává jen regulace poškození, jakož i prevence lokálního rozšíøení této nemoci.

Léèbu zahajuje periodontální profylaxe. Dalšími léèebnými kroky mohou být redukce chobotu, upravení tvaru kosti nebo zubu (odontoplastika nebo osteoplastika) a hloubkové odstranìní neèistot èi mrtvé tkánì z chobotù (otevøená kyretáž). Intraorální radiografie pomáhá zdokumentovat patologické stavy a naplánovat následnou léèbu.

Fáze 4 – Rozvinutá periodontitida. Periodontální onemocnìní ve ètvrté fázi charakterizují hluboké periodontální choboty (vìtší než 5 mm), gingivální recese, ztráta alveolární kosti (nìkdy je odhaleno rozvidlení koøene zubu) a krvávení. Léèba si po chovateli žádá, aby dùslednì dodržoval program domácí péèe a èasto se svým zvíøetem navštìvoval ordinaci. Pøi plánování periodontálního zákroku je velmi dùležité vyžádat si od majitele pøíslib, že se bude svému zvíøeti doma vìnovat. Pokud to však není možné, pak èasto není jiného zbytí, než zub vytrhnout. Mezi možnosti záchrany zubu ve fázi 4 patøí následující postupy: gingivektomie, kostní implantáty, øízená tkáòová regenerace a periodontální dlahy/výztuže.

Fáze 5 – Periodontitida v koneèném stadiu. Øešením koneèného stadia periodontálního onemocnìní je extrakce. Zuby takto tìžce nemocné nemohou nadále zvíøeti sloužit pøi žvýkání a fungují v ústech pouze jako jakési „tøísky“, které jsou vstupní branou pro další infek

ci. Vlastníci zvíøat se budou èasto ptát: „A jak bude mùj miláèek jíst bez všech tìch zubù?“ Odpovìï by mìla znít: „Než s takovými, tak to lépe bez nich.“ Pøed provedením extrakce si vždy vyžádejte souhlas chovatelù/majitelù. Ti jsou èasto šokováni, jak velký poèet zubù musí být v pøípadech takto pokroèilého periodontálního onemocnìní

Ulomený zub a obnažená zubní døeò

Ulomený nebo uštípnutý zub je u koèek následkem traumatu nebo neopatrného žvýkání. Rozpoznatelným znakem tohoto stavu je porušení struktury korunky. Jakmile je jednou zub ulomen, je zubní døeò vystavena nebezpeènému pùsobení prostøedí v ústní dutinì. Pøi prohlídce poznáme obnaženou zubní døeò podle rùžové (živá døeò) nebo èerné barvy (odumøelá døeò) a kdykoliv tak uèiníme, musíme zaèít jednat. Dny, kdy jsme si øíkali „poèkáme a uvidíme“, jsou rázem minulostí. Obnažená zubní døeò je pro zvíøe bolestivým stavem a mùže pøivodit vážné infekce (DeBowes 1991). V podstatì zde existují tøi zpùsoby léèby a ty všechny bychom je mìli zvažovat, kdykoliv se s tímto problémem setkáváme. První možností je neudìlat nic, což je øešení dosti ubohé. Bolavý zub zùstává v ústech a stává se potenciálním zdrojem infekce. Druhou volbou je extrakce zubu; ta splní cíl pøedejít jak bolesti, tak infekci (pokud ovšem nezùstanou v dásni žádné úlomky koøene). A tøetí možností je zub zachránit – pokud se na rentgenu ukáže, že zub lze ještì léèit, pak jej vyplníme (provedeme èištìní kanálkù). Èerstvì ulomený zub je v zubaøské praxi jedním z mála akutních pøípadù, kdy èas hraje zásadní roli. Pokud reagujeme zavèas (u velmi mladých zvíøat až do dvou týdnù, avšak pouze do 48 hodin u dospìlých) a zubní døeò pøímo pøekryjeme, mùže být zub zachránìn.

V zubní péèi koèkovitých šelem je pøed endodontickou léèbou velmi dùležité udìlat rentgenový snímek. Diagnóza zubù, u nichž lze pozorovat resorpèní lézi nebo jiné patologické stavy, je daleko ménì nadìjná.

Odontoklastická resorpèní léze u koèek

Odontoklastické resorpèní léze (feline odontoclastic resorptive lesion – FORL), èasto oznaèované jako léze krèku, cervikální eroze nebo zubní kaz, jsou bìžnou chorobou koèek. Celosvìtové studie prokázaly, že jejich výskyt je vyšší než 50 %! Pøi prohlídce ústní dutiny jsou tyto léze obvykle spojeny s intenzivním, velmi zarudlým zánìtem na okraji dásnì. Pøi prohlídce lze FORL léze odhalit také tak, že na podezøelých místech jemnì tøeme mìkkým koncem døevìného tampónu. Stimulace má za následek silnou reakci, zvíøe zaène jektat èelistmi. Odontoklastická resorpèní léze je velmi bolestivá. Její klinické pøíznaky zahrnují anorexii, slintání a malátnost. Léze nejsou považovány za infekèní stav, ale zuby napadené FORL mohou být zaníceny sekundárnì.

Etiopatogeneze FORL nebyla dosud patøiènì objasnìna. Z histologického hlediska je pro lézi pøíznaèná zvýšená aktivita odontoklastù, obrovských bunìk normálnì aktivních pøi resorpci koøenù mléèných zubù. V souèasnosti neexistují žádné zprávy o úspìšnosti prevence tìchto lézí. Do této doby bylo u FORL rozlišeno 5 kategorií. Léze tøídy 1 zahrnuje pouhá obroušení èi narušení zubní skloviny. Do tøídy 2 jsou øazeny léze, které ze zubní skloviny zasahují až do dentinu. Léze tøídy 3 postupují až na zubní døeò a do tøídy 4 a 5 se øadí rùzné stupnì poškození zubní korunky. Tyto léze èasto doprovázejí interní a externí resorpce koøene a je nutné zdokumentovat je rentgenovým snímkem.

Otázka možnosti léèby FORL je sporná. Hlavní problém spoèívá v tom, že ve vìtšinì pøípadù se to nezdaøí (Lyon 1992). Po zvážení takových chatrných výsledkù zastává pak autor tohoto pøíspìvku názor, že zuby zasažené FORL (tøída 2 nebo vyšší) by mìly být vytrženy.

U zubù s pokroèilou formou FORL byla jako jeden ze zpùsobù „extrakce“ popsána amputace korunky (DuPont 1995). Pøi tomto zákroku je odstranìna zubní korunka, pøièemž vstøebávající se koøeny jsou zámìrnì ponechány na svém místì. Døíve než se však pro tento postup rozhodneme, musíme se pøesvìdèit o tom, že zvíøe netrpí souèasnì periodontálním onemocnìním. Pokud by tomu tak bylo èi pokud by koèka trpìla gingivitidou/stomatitidou, nikdy bychom o amputaci nemìli ani uvažovat. V tìchto pøípadech je nutné vytáhnout z dásnì zub celý.

Gingivitida/Stomatitida

Zubním onemocnìním, které nám v klinické praxi koèkovitých šelem nejèastìji zpùsobuje pocit té nejvìtší frustrace, je pravdìpodobnì gingivitida /stomatitida (feline gingivitis/stomatitis syndrome – FGS). U koèek se projevuje èásteènou nebo naprostou anorexií, slintáním, halitózou a bolestí v ústní dutinì. Pøi prohlídce mùžeme odhalit rùzné pøíznaky gingivitidy, stomatitidy, palatitidy, laryngitidy a faryngitidy. Pokud je nutné nelézt pøíèinu tohoto syndromu, je nezbytné provést kompletní diagnostické laboratorní vyšetøení.

Diagnostické laboratorní vyšetøení zaèíná kompletní prohlídkou, hematologií a biochemií krve, serologií a jinými pøíbuznými testy vyhotovenými podle potøeby. Poté by mìlo být pøikroèeno k dentální profylaxi. Všechny zuby, u nichž lze pozorovat odontoklastické resorpèní léze, jakož i všechny zuby s periodontálním onemocnìním v koneèném stadiu, by mìly být vytrženy. Stejnì tak by mìly být z dásnì odstranìny všechny koncové hroty nebo úlomky koøenù. Nikdy v tìchto pøípadech neponechávejte úlomky hrotù koøene v dásni; nezbytné je využít rentgenový snímek zubù. Dodateènì by mìla být provedena rovnìž biopsie. Vzorky z dásnì a zasažených oblastí v hltanu by mìly být pøedány na histopatologii k imunofluorescenènímu vyšetøení (za úèelem vylouèení pemfigu).

Dentální problémy u koèek VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4

Placená inzerce VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4

VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4 Rešerše

J Am Anim Hosp Assoc 42:381-5, 2006

TORZE JATERNÍCH LALOKÙ U BERNARDÝNA

Torze jaterních lalokù byla popsána jak u lidí, tak u králíkù, psù, koèek, prasat a koní. Je vyvolána traumaticky nebo následuje vrozené vývojové vady závìsného aparátu jater. Setkáváme se s ní zejména u psù velkých plemen. Nejèastìji je postižen levý lalok, ale snad s výjimkou pravého mediálního laloku byly popsány pøípady torze u všech ostatních lalokù (lobus hepatis sinister medialis, l. qudratus,

l. dexter lateralis, l. caudatus, pøípadnì jen jeho papilární výbìžek). V této práci popsali veterináøi ze Státní univerzity v Michiganu torzi obou levých lalokù u pìtimìsíèního štìnìte svatobernardského psa. Štìnì bylo pøedvedeno pro akutní kolaps a abdominální bolest. Vyšetøením byla odhalena kraniálnì lokalizovaná abdominální masa, hemoragická abdominální efúze, anémie a diseminovaná intravaskulární koagulace. Probatorní laparotomie ukázala na torzi obou levých jaterních lalokù, což dosud nebylo ve veterinární medicínì publikováno. I když jde

o nepøíliš èasté onemocnìní, torze jaterních lalokù by mìla být zahrnuta do diferenciální diagnostiky akutního abdomenu, a to zejména u disponovaných plemen. Vhodnou pomùckou k diagnóze se jeví ultrasonografie bøicha. Vèasná diagnóza a chirurgická náprava má velkou šanci na úspìch.

J Am Anim Hosp Assoc 42:350-60, 2006

LÉÈBA TUMORÙ MANDIBULEKTOMIÍ

Vedle maligních a benigních tumorù jsou indikací pro mandibulektomii také komplikované zlomeniny nebo osteomyelitida. Mandibulektomie se provádí v rùzném rozsahu a zahrnuje buï obì mandibulární kosti, nebo jenom jednu (hemimandibulektomie). Zákrok èasto vyvolává obavy majitelù, kteøí se obávají funkèního a estetického poškození zvíøete. Proto skupina veterináøù z univerzity v Aténách v Georgii retrospektivnì analyzovala záznamy

o 42 mandibulektomiích u koèek z osmi referenèních pracovišś. Ve všech pøípadech byly mandibulektomie indikovány pro neoplazie. Jako hodnotící parametry bylo zvoleno procento koèek bez progrese, procento pøeživších koèek první a druhý rok po výkonu, návrat apetitu a normálního pøíjmu potravy a spokojenost vlastníkù zvíøete se zákrokem. Potvrdilo se, že koèky se spinocelulárním karcinomem mají nižší pravdìpodobnost pøežití než koèky s fibrosarkomem nebo osteosarkomem. První rok po operaci pøežilo 60 % koèek, druhý rok 57 %, pøièemž bez progrese pøíznakù bylo první rok 56 % a druhý rok 49 % koèek. 12 % koèek nikdy nedosáhlo pùvodního apetitu, pøièemž hned po operaci bylo dysfagických plných 27 %. Pøesto 83 % vlastníkù bylo s výsledky zákroku spokojeno.

J Small Anim Pract 47:607-10, 2006

TUMORY V MOZKU

Jak primární mozkové nádory jednotného histologického typu, tak metastatické nádory mozku jsou ve veterinární literatuøe dobøe dokumentovány. Z primárních nádorù pøicházejí v úvahu nejèastìji meningiomy, dále se setkáváme s astrocytomy a oligodendrogliomy, jen zøídka s nádory pocházejícími z choroidního plexu nebo primárními mozkovými lymfomy. Vzácné jsou nálezy glioblastomù, nádorù primitivního neuroektodermu, histiocytální sarkomy nebo vaskulární hemartomy. Také souèasný výskyt dvou primárních nádorù je výjimeèný, byl popsán u psa s meningiomem a astrocytomem. Nejèastìji se nádory lokalizují v telencefalonu a klinicky se projeví epileptoidními záchvaty. Soubìžnì s primárními mozkovými nádory se nepøíliš zøídka najdou nesouvisející primární nádory v dalších orgánech. V citovaném èlánku portugalští univerzitní zvìrolékaøi popsali raritní nález oligodendrogliomu soubìžnì s metastázou adenokarcinomu mléèné žlázy v mozku u devítileté feny. V humánní medicínì jde o známý jev, komplikovaný možností metastázy pøímo do meningiomu. Pøitom je naprosto zásadní tyto dvì situace rozlišit. Zajímavé také je, že meningiomy se vyskytují u žen s karcinomem prsu èastìji než by se dalo oèekávat. Vztah mezi tìmito dvìma nádory však zatím zùstává záhadný.

Vet Rec 159:439-46, 2006

VÝSLEDKY SURVEILANCE BRITSKÝCH NETOPÝRÙ

V roce 1987 zaèalo monitorování britských netopýrù na pøítomnost evropského typu netopýøího lyssaviru (European bat lyssavirus – EBLV). Do roku 2004 bylo vyšetøeno 4883 netopýrù, z nich pouze 12 patøilo do kolonií mimo Spojené království. EBLV typ 2 byl zachycen celkem ètyøikrát v letech 1996, 2002, 2003 a 2004, vždy u jednoho exempláøe netopýra vodního (Myotis daubentonii). Prvotní nález byl považován za import z kontinentu, neboś zavleèení netopýrù vichry èi jejich pobyt na lodích jsou celkem známé, další nálezy však svìdèí

1. o usazení lyssaviru v Británii. EBVL byl napøíklad izolován z mládìte pocházejícího z kolonie usídlené na severozápadì Anglie. V roce 2002 zemøel ve Skotsku vycpavaè netopýrù na infekci EBVL. To byl první pøípad infekce po témìø sto letech na Britských ostrovech. Epidemiologickým problémem je, že netopýøi jsou chránìni, takže poèet vyšetøení závisí na náhodných nálezech. V kontinentální Evropì je EBLV znám již pøes 50 let, v 80. letech probìhlo monitorování v Nizozemsku a by-lo zjištìno asi 7 % nakažených zvíøat. Kontrola EBVL je pokládána za neøešitelný problém, protože se neuvažuje
2. o žádném oèkování netopýrù a redukce poètu tìchto chránìných zvíøat nepøichází v úvahu.

Vet Rec 159:309-13, 2006

OVARIOHYSTEREKTOMIE U KOÈEK

Nejen mezi èeskými, ale také mezi anglickými (96 %) veterináøi je zakoøenìn názor, že laterální pøístup ke kastraci je u koèek lepší než incize v linea alba. A tak se na univerzitì v Bristolu rozhodli vykastrovat 32 koèek mediálním pøístupem a 34 koèek boèní laparotomií. Operaci provádìli studenti pod dozorem veterinárního chirurga. Délka trvání každé fáze zákroku byla monitorována a na závìr jak student, tak chirurg a majitel koèky vyplnili dotazník. V celkovém èase operace a hodnocení obtížnosti studenty nebyl mezi obìma pøístupy signifikantní rozdíl. Zatímco incize kùže a otevøení dutiny bøišní bylo signifikantnì rychlejší pøi mediální coeliotomii, nalezení dìlohy a vajeèníkù zabralo signifikantnì delší dobu než u boèní laparotomie. Komplikace byly èasté ve všech pøípadech, zejména ve formì otokù, zarudnutí a výtoku. Ve skuteènosti se však oba

Rešerše VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4

VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4 Rešerše

Vet Radiol Ultrasound 47:444–8, 2006

PSÍ NADLEDVINY V CT ZOBRAZENÍ

Cílem retrospektivní studie italských kolegù bylo charakterizovat denzitu a objem nadledvin na CT obrazech u zdravých psù. Do studie bylo zahrnuto 48 psù, kteøí prodìlali CT vyšetøení thorako-lumbální páteøe a u nichž nebylo vysloveno podezøení na onemocnìní nadledvin. Prùmìrný objem levé nadledviny 0.60 cm³ byl signifikantnì vìtší než prùmìrný objem nadledviny levé

(0.55 cm³; p < 0.01). Prùmìrné hodnoty denzity se stranovì nelišily. Je zajímavé, že nebyly zjištìny signifikantní rozdíly v objemu nadledvin v závislosti na váze zvíøete (napø. u skupiny nad 18 kg 0.57 cm³, u skupiny 7 – 8.9 kg

0.55 cm³). Výsledkem práce je tedy stanovení „normálních hodnot“ pro CT vyšetøení nadledvin u psa. Zjištìné údaje mohou pomoci pøi diagnostice patologických procesù v nadledvinách (hyperaldosteronismus, benigní a maligní nádory).

Vet Radiol Ultrasound 47:453–60, 2006

CT ATLAS HLAVY NOVOROZENÉHO DELFÍNA SKÁKAVÉHO

Aèkoliv se to mùže Støedoevropanovi zdát zvláštní, bylo již publikováno více než deset prací, které s využitím CT a magnetické rezonance popisují anatomickou stavbu tìla zdravého delfína. Zvláštní dùraz je kladen na orgány spojené se slyšením a echolokací. V této práci využili španìlští autoøi mládì delfína skákavého (Tursiops truncatus), které se po normálním porodu utopilo v jednom z místních akvárií. Výsledkem jejich práce je první kompletní CT atlas pøíèných øezù hlavy novorozeného delfína (od rostrální èásti nosu po atlanto-okcipitální skloubení). Mimo jiné u nìho prokázali rostrálnì od koncového mozku pøítomnost tukového tìlesa, sloužícího jako akustická èoèka (soustøedìní zvuku do úzkého „paprsku“) a majícího zásadní význam pro echolokaci. Díky detailnímu provedení tato práce pøispívá k poznání neobvyklé anatomie moøských savcù.

Vet Radiol Ultrasound 47:468–9, 2006

VROZENÁ MALFORMACE JUGULÁRNÍCH ŽIL U KOÈKY

Italští kolegové popisují velmi zajímavý pøípad koèky vyšetøované po autonehodì. Vedle fraktury levého femuru byla nalezena ztráta citlivosti na svìtlo a mydriáza levého oka, pravé oko bylo normální. Následnì bylo provedeno CT vyšetøení hlavy, které odhalilo mnohoèetné fraktury os shpenoidale s postižením optického kanálu. To by nebylo nijak pøekvapivé. Pøi vyšetøení kontrastní látkou však byla objevena vzácná vrozená cévní malformace. U koèky nebyla pøítomna levá ani pravá vena jugularis interna a ani levá v. jugularis externa. Chybìní jedné nebo obou v. jugularis externa, bylo, podobnì jako další kongenitální malformace (dvojitá v. jugularis interna), popsáno v humánní medicínì. U koèky bylo chybìní tøí ze ètyø jugulárních žil popsáno zøejmì poprvé. Pacientka se po chirurgické terapii fraktury femuru rychle uzdravila, po dvou mìsících se již nacházela v dobré kondici. Postižení levého oka (ztráta vizu a mydriáza) však pøetrvávalo i nadále.

Vet Radiol Ultrasound 47:492–502, 2006

SONOGRAFICKÉ A CT VYŠETØENÍ PTAÈÍHO OKA

Dvì rakouské veterinární lékaøky publikovaly práci, která se zabývá srovnáním možností sonografického a CT vyšetøení oka u heterogenní skupiny ptákù (kánì lesní, poštolka obecná, holub domácí, puštík obecný, kalous ušatý, sova pálená, výr velký). Vyšetøeno bylo dohromady 95 zvíøat, tedy 190 oèí. Studie mìla tøi cíle. Prvním bylo posoudit možnosti dvou zmínìných zobrazovacích metod pøi vyšetøení oka u ptákù. Sonografie s korneálním kontaktem vychází jako rychlá a jednoduchá neinvazivní metoda, která dává dostateènì detailní informace o hlavních strukturách oka. CT navíc umožòuje vyšetøit okolní kostní struktury. Druhým cílem bylo diagnostikovat oftalmologické patologické nálezy. Pøedpokládá se, že více než 14 % divoce žijících dravcù trpí nìjakým postižením oka, 90 % z nich je dùsledkem kontaktu s èlovìkem (dopravní nehody, støelná zranìní). Sonograficky a pomocí CT lze rozpoznat napøíklad subluxaci a luxaci èoèky, intravitreální krvácení, odlouèenou sítnici, posttraumatickou sekvestraci nebo malformaci høebene (pecten oculi). Posledním cílem práce bylo provést a statisticky zpracovat biometrická mìøení nìkterých oèních rozmìrù (šíøka a hloubka pøední komory a èoèky, délka høebene, rozmìry sklivce, tloušśka rohovky, axiální délka celého bulbu) pro jednotlivé druhy ptákù. U žádného druhu nebyl nalezen jediný parametr, v nìmž by se signifikantnì lišilo levé oko od pravého. Autorky závìrem konstatují, že sonografické vyšetøení ptaèího oka je ve vìtšinì pøípadù dostateèné. CT vyšetøení, které vyžaduje anestezii, má význam pøi nejasném sonografickém nálezu nebo pøi postižení kosti.

Vet Dermatol 17:348-51, 2006

OBJEKTIVNÍ MÌØENÍ PRURITU U PSÙ

Pruritus u psa patøí k významným parametrùm ovlivòujícím kvalitu života pøi dermatologických onemocnìních. Je však velmi obtížné jej objektivnì mìøit. Veterináøi z liverpoolské univerzity se proto rozhodli na svých pacientech vyzkoušet elektronický monitor pohybové aktivity (Actiwatch^®), který je pro testování noèního škrábání používán v humánní medicínì. U lidských pacientù výsledky získané tímto monitorováním dobøe korelují s pozorovaným škrábáním i s hladinou nìkterých zánìtlivých chemokinù. Do studie zaøadili pìt zdravých psù a šest psù s atopickou dermatitidou, monitor aktivity pøipevòovali k obojku. Výsledky monitorování byly zpracovávány oddìlenì pro denní dobu, veèer a noc. Ve všech èasových intervalech bylo možné podle výsledkù jednoznaènì rozlišit mezi zdravými a nemocnými zvíøaty. U obou skupin byla frekvence škrábání nejnižší bìhem noci. Závìrem lze konstatovat, že se použitý monitor na malé skupinì psù osvìdèil. Zøejmì by jej tedy bylo možné používat pro objektivní hodnocení tak subjektivního pøíznaku, jakým pruritus je.

J Small Anim Pract 47:574-81, 2006

IDIOPATICKÁ EPILEPSIE PSA Z POHLEDU MAJITELE

Idiopatická epilepsie (IE) patøí k nejèastìjším pøíèinám záchvatù u psù. Typicky se projevuje jako generalizovaná

Rešerše VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4

HC

VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4 Rùzné

NÌKOLIK POZNÁMEK K RECENZI KNIHY EKG U PSA A KOÈKY

V èasopise Veterinární lékaø è. 3, 2006 uveøejnil Dr. Peter Scheer recenzi knihy autorky Gabriele Baatzové EKG u psa a koèky (Grada, 2006), kterou jsem pøeložil. Vzhledem k mnoha negativním pøipomínkám recenzenta týkajících se kvality pøekladu považuji za nezbytné, abych se k nim vyjádøil. Nechci (a nemohu) se jako pøekladatel vyjadøovat k výhradám Dr. Scheera k faktickému obsahu knihy a textu, který napsala Dr. Baatzová (jak vyplývá z pøedmluvy, na základì svých dlouholetých zkušeností), chci se soustøedit pouze na nìkteré recenzentovy poznámky k pøekladu, které považuji za, mírnì øeèeno, ponìkud diskutabilní. Citace autora recenze uvádím kurzívou.

Pøekladatel naznaèuje, že text doplnil poznámkami, nicménì v textu jsou odstavce oznaèené „poznámka“, ale i „typ autorù“, pøièemž alespoò podle tiráže má dílo jenom jednoho autora, takže není jasné, kdo je vlastnì autorem textu. V tom-to pøípadì se skuteènì jedná o moji nepøesnost, protože knihu napsal jeden autor a v pøekladu jsem tedy mìl uvést „typ autora“ nebo ještì lépe „typ autorky“. Nicménì, považuji toto opomenutí asi za tak závažné – nebo spíše ménì závažné – jako když sám recenzent uvádí ve svém textu jako vzor hodnotné publikace o EKG knihu M. G. Khana a tohoto autora cituje jednou jako „K. M. Ghana“ a podruhé jako „Khana“, což podle mého názoru svìdèí i o pozornosti, kterou recenzi vìnoval. Svoje poznámky jsem oznaèil zkratkou „pozn. pøekl.“ (napø. str. 35 nebo 48). Toto oznaèení považuji za naprosto jednoznaèné, vžité a nenapadá mne jiný zpùsob, který bych mìl pro tento úèel použít.

Èeská a nìmecká elektrokardiografie mají již léta „usazenou“ nomenklaturu a tento fakt je potøeba respektovat. Svùj podíl na nelichotivém dojmu z publikace nese také pøekladatel. Na textu je znát, že jej nepøekládal kardiolog, což vyústilo v nìkteré patvary – „pilovitá vlna P“ (správnì dvouvrcholová vlna P) […] Na tomto místì bych rád zdùraznil, že jsem si kardiologické termíny pøi pøekladu nevymýšlel, ale používal jsem termíny ze zcela recentních kardiologických publikací a zároveò se ovšem snažil respektovat originál knihy. Pøi tom jsem se pøesvìdèil, že v kardiologické literatuøe je „usazená nomenklatura“ spíše než realita, do znaèné míry, pouhá fikce. Jestliže je podle Dr. Scheera správný termín „dvouvrcholová vlna P“, potom nechápu kde se pro oznaèení totožného jevu vzaly termíny „rozeklaná vlna P“ nebo „bifidní vlna P“, které jsem našel v pøekladech knih J. R. Hamptona (EKG pro praxi, Grada, 1997 nebo EKG struènì, jasnì, pøehlednì, Grada, 2005). Oba pøekladatelé tìchto knih o léta „usazené“ nomenklatuøe patrnì také nic nevìdìli. Nadto autorka originálu recenzované knihy použila v tomto konkrétním pøípadì nìmecký termín „gekerbt“, jemuž v èeštinì odpovídá výraz „pilovitý, vroubkovaný“ a nepoužila termíny „doppelgipfelig“ nebo „doppelhöckrig“, které se v nìmecké terminologii pro charakteristiku tìchto vln P také èasto používají a které bych potom mohl skuteènì s klidným svìdomím pøeložit jako „dvouvrcholový“, respektive „dvouvrcholová“ – nicménì, autorka se rozhodla pro výraz jiný.

Recenzent pokraèuje: Dále je patrná jeho neschopnost nebo neochota (pøekladatele) používat protìjšky pro anglické termíny, které mají zavedený èeský ekvivalent – „ST slurring“ (sestupná deprese ST), „Low Voltage“ (nízká voltáž), nebo použití zastaralých termínù „Wandering pacemaker“ (multifokální síòový rytmus), komorový flutter (rychlá monomorfní komorová tachykardie). V pøedešlém odstavci jsem naznaèil, že v èesky psané literatuøe a v pøekladech, i v literatuøe psané nìmecky elektrokardiografická terminologie znaènì kolísá (což ještì budu pro vìtší pestrost dále demonstrovat na jiných pøípadech). Tomu odpovídá i fakt, že v knize, kterou jsem pøeložil, autorka velmi dùslednì používá nìkteré anglické výrazy (bez nìmeckých ekvivalentù), ale já jsem toto jako pøekladatel v rámci zachování vìrnosti pøekladu musel respektovat... Pøesto jsem však pro vìtší srozumitelnost nìkteré z tìchto anglických výrazù v pøeložené knize uvedl alespoò jednou v závorce i èesky (obvykle v nadpisu kapitoly, která se dotyèným jevem zabývá, napø. str. 69 nebo 81). Poznámka o mé neschopnosti nebo neochotì „používat protìjšky pro anglické termíny“ není tedy vùbec na místì. Kromì toho by mne zajímalo, odkdy považuje Dr. Scheer jím zmínìné výrazy za „zastaralé“. Tímto se dostávám k již zmínìným dalším pøíkladùm a namátkou uvádím nìkolik odkazù na autory, kteøí je použili ve zcela nedávné dobì rovnìž. Termín wandering pacemaker je použit napø. v tìchto knihách: J. R. Hampton (EKG pro praxi, Grada, 1997); K. Zeman (Poruchy srdeèního rytmu v intenzivní péèi, NCO NZO, 2005), termín komorový flutter potom v tìchto publikacích: M. Štejfa (Kardiologie, Grada, 1998); J. Koláø, J. Kautzner a spol. (Základy elektrokardiografie arytmií a akutních koronárníchsyndromù, Akcenta, 2002); È. Èíhalík (oficiální Výukový portál lékaøské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci – aktuálnì dostupné na webové stránce).

Ve svìtle tìchto pøíkladù se nemohu ubránit nejrùznìjším úvahám o tom, co vedlo recenzenta ke zveøejnìní výhrad týkajících se kvality mého pøekladu pøi použití ponìkud nestabilních argumentù, které se mi, doufám, podaøilo pomocí použitých citací vyvrátit. Ponechávám na každém ètenáøi, aś si o oprávnìnosti výhrad recenzenta a míøe korektnosti, se kterou byla recenze sepsána, vytvoøí vlastní názor sám.

Rùzné VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4

VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4Ukázka z knihy

PŘÍPADY MYSLIVECKÉHO HOSPODÁŘE (druhé vydání) Jaroslav Šprongl, Jan Vebr

Publikace je určena především myslivcům, ale zaujmout může i ty, kdo se o myslivost a přírodu jen zajímají. V rozšířených (oproti prvnímu vydání) čtyřiadvaceti krátkých „případech“ musí myslivecký hospodář (a s ním v deseti testových otázkách i čte-nář) řešit nejrůznější situace mysliveckého roku. Je to jistě zajímavý způsob, jak zá-bavnou formou osvěžit a zkontrolovat své znalosti právních předpisů i mysliveckých tradic. Správné odpovědi jsou jako ve všech titulech edice Best Test uvedeny v závěru publikace. Kniha je Českomoravskou mysliveckou jednotou doporučena jako vhod-ná literatura pro zkoušky mysliveckých hospodářů a ilustroval ji Václav Nasvětil. edice Best Test, 60 stran, brožovaná, 59 Kč

UKÁZKY Z TEXTU PUBLIKACE

Poznámka: Ze 24 „pøípadù“ jsme vybrali ty, v nichž urèitou roli hraje vìrný spoleèník myslivce – lovecký pes. Struktura ukázek odpovídá struktuøe celé publikace – tedy pøíbìh (v knize je vždy doplnìn ještì fotografií a speciální otázkou vztahující se k ní) a deset otázek. Na závìr jsou uvedeny i správné odpovìdi, kdyby si ètenáøi chtìli na tìchto ukázkách vyzkoušet své znalosti.

VIII. Ve výstavním kruhu

Hospodáø se rozhodl na výstavy se psem nechodit, absolvoval jen jednu výstavu nutnou pro uchovnìní, protože dnes mùže být pes dobrý ve výkonu nebo krásný na výstavì, slouèit se to dá jen stìží. Doprovázel ale svého švagra, který se pøipravoval na zkoušky z myslivosti a vykonával praxi, na klubovou výstavu slídièù – vždyś jehoHera byla vlastnì sestøenice hospodáøova Fila. Švagra ale cestou postihla náhlá nevolnost a radìji v místì výstavy vyhledal lékaøskou pohotovost. Heru tak musel na výstavì pøedvést sám hospodáø. Pochopitelnì ji úplnì neovládal a fenka ve výstavním kruhu odmítla ukázat rozhodèím chrup, proto byla vyøazena. Hospodáøe to mrzelo, ale švagr, když se po návštìvì lékaøe jeho stav zlepšil, jen mávl rukou: „Pøíštì už to vyjde!“

Otázky:

1. Kdo vydal prùkaz pùvodu švagrovy fenky?
2. Jakého výsledku musel na výstavì dosáhnout hospodáøùv Fil, aby byl uchovnìn?
3. Která mezinárodní organizace zastøešuje celosvìtovì chov psù?
4. Co je to CACIB?
5. Kolik zubù má úplný chrup kokršpanìla?
6. Proè rozhodèí na výstavì hodnotí chrup?
7. Kdo jmenoval rozhodèí na klubovou výstavu slídièù?
8. Bude mít Hera nìjaké „pøíštì“?
9. Musí se psi loveckých plemen s prùkazem pùvodu zúèastnit jarních zkoušek vloh?
10. Jak je definován v legislativì lovecký pes?

IX. Senoseč

Dobré vycházení mysliveckého sdružení s vlastníky pozemkù a místními zemìdìlci znamenalo, že se myslivecký hospodáø vždy vèas dozvìdìl, kde budou seèeny traviny, aby se zachránila srnèata v té dobì kladená. Se švagrem, který si tím také plnil praxi, tak jednoho letního dne už od svítání procházeli se psy velký lán u okresní silnice. Psi našli tøi srnèata, které hospodáø opatrnì odnesl na kraj pole. Cestou domù pak vidìli na vedlejší již poseèené louce rotvajlera pronásledujícího srnu. Myslivecký hospodáø sundal s ramene pušku a zamíøil na psa, kterému se již unavená srna bránila pøedními bìhy, když se ozvalo pískání a ženský køik: „Same! Ke mnì! Okamžitì ke mnì, Same!“ Hospodáø zvedl hlaveò a vystøelil do vzduchu, což staèilo, aby se pes lekl a odbìhl. „Uvažte si ho!“ øíkal hospodáø rozzlobenì ženì, která utíkala za psem. „Už jste mohla být bez psa!“ Vydìšená „panièka“ jen pøikývla a rotvajlera pøipnula na vodítko.

Otázky:

1. Vrátí se srny pro mysliveckým hospodáøem odnesená srnèata?
2. Co je to utajená bøezost?
3. Mùže se vodící srna zúèastnit øíje?
4. Jaké povinnosti má v honitbì majitelka rotvajlera?
5. Mohl myslivecký hospodáø rotvajlera usmrtit?
6. Mohl myslivecký hospodáø uložit majitelce rotvajlera pokutu?
7. Je na farmì chovaný danìk hospodáøské zvíøe nebo zvìø?
8. Co je to mysliveckou mluvou èiplenka?
9. Mají majitelé pozemkù a pìstitelé zemìdìlských plodin v honitbì povinnost upozornit hospodaøící myslivecké sdružení na zemìdìlské práce?
10. Kdo odpovídá za škodu na zvìøi vzniklou pøi zemìdìlských pracích?

X. Přemnožené lišky

Myslivecký hospodáø s lesním správcem obcházeli lesní kultury v honitbì, aby zjistili škody zvìøí na lesních porostech. Škoda nebyla velká, protože obì strany se oprav

Ukázka z knihyVETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4

VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4Ukázka z knihy

1. Komu patøila zvìøina z uloveného kusu?
2. Toník použil v mobilu termín dosled. Jaký je v myslivecké praxi rozdíl mezi pojmy dosled a dohledávka?
3. Mohl být Toník pasován na lovce èerné zvìøe, když prase dostøelil hospodáø ze sousední honitby?

Správné odpovědi

VIII – Ve výstavním kruhu: 1. Plemenná kniha ÈMKU;

2. Hodnocení výborný; 3. Mezinárodní kynologická federace (FCI); 4. Èekatelství mezinárodního šampionátu FCI; 5. 42; 6. Neúplný chrup (chudozubost) znamená zpravidla vyøazení z chovu; 7. Klub chovatelù loveckých slídièù; 8. Ano, mùže se zúèastnit další výstavy; 9. Nemusí; 10. Pes uznaného loveckého plemene s úspìšnì vykonanými zkouškami z výkonu.

IX – Senoseè: 1. Ano; 2. Doba, po níž nedochází v tìle k vývoji plodu; 3. Ano; 4. Nesmí ho nechat volnì pobíhat bez svého vlivu; 5. Ano; 6. Ne, to mùže myslivecká stráž; 7. Je to hospodáøské zvíøe; 8. Mladá srna, která dosud nekladla srnèata; 9. Ano (§ 11 odst. 3 zákona o myslivosti); 10. Ten, kdo ji zpùsobil porušením právní povinnosti.

X – Pøemnožené lišky: 1. V èervenci; 2. Ano; 3. Poškozený se musí obrátit na soud; 4. Loupání kùry zdravých stromù a okus sazenic; 5. Škody, zpùsobené zvìøí, jejíž poèetnístav nemùže být lovem snižován; 6. Ano; 7. Ètyøi; 8. Èeský fousek, èeský teriér; 9. Myslivecký výraz pro páøení lišek, probíhá v lednu a únoru; 10. Nedodržel mysliveckou mluvu – liška nemá èumák, ale èenich a mordu.

XIII – Na zkouškách: 1. Barváøských; 2. Ètyøi (psù je ve skupinì šest); 3. Mezi slídièe; 4. Ohaøe, pøinášeèe, norníky, honièe, barváøe; 5. Byl na øemeni ve stálém kontaktu s vùdcem; 6. Zák. è. 449/2001 Sb. a vyhl. MZe è. 244/2002 Sb.; 7. Dva (plyne z vyhlášky a rozlohy honitby); 8. Ètyøi (jeden na první tøi støelce a každých dalších deset i zapoèatých); 9. 63 dnù; 10. Na pravou stranu.

XV – Podivný muflon: 1. V øíjnu èi listopadu (povolen lov jezevce); 2. Ano, po pøedchozím vyjádøení orgánu státní správy myslivosti; 3. Podle toulcù; 4. Na klobouku; 5. Posledním hryzem – vìtvièkou smoèenou v jeho barvì vloženou do svíráku; 6. Slechy, toulce, svìtla, vìtrník, svírák s lízákem a chrupem; 7. Èastým pohybem na mìkké pùdì; 8. 1:1,2 až 1:2; 9. Trhnout sebou a vyhodit zadní bìhy; 10. Nemùže.

XIX – Dosled: 1. Oznaèení smìru pohybu zvìøe nebo myslivcù rùznými vìtvièkami; 2. Na plíce; 3. Nešel po barvì sám, vyžádal pomoc psa; 4. Šel na nástøel, znehodnotil stopy; 5. Zbranì (klektáky a páráky); 6. Jen po pøedchozím vyrozumìní uživatele cizí honitby; 7. Pùvodnímu støelci Toníkovi; 8. Toníkovu mysliveckému sdružení; 9. Dohledávka se koná po honu na drobnou zvìø, dosled je nalezení postøeleného kusu spárkaté zvìøe; 10. Ano, mohl.

Uvedenou publikaci si mùžete objednat na adrese:

Nakladatelství LexisNexis CZ s. r. o., Limuzská 2110/8, 100 00 Praha 10, tel: 274 013 266, fax: 274 013 256, email: info@lexisnexis.cz

ALTERCAN, s. r. o.Na Říháku 1125/17153 00 Praha 5 -RadotínTel. 606 609 300info@altercan.comwww.altercan.com

VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4Placená inzerce

VYPADÁVÁNÍ SRSTI – SVÌDÌNÍ – DERMATÓZY

ALTERNATIVY V LÉÈBÌ

Pouèený majitel zvíøete je pomocníkem veterináøe

Mnoho majitelù zvíøat si neuvìdomuje, že stejnì jako srdce, játra nebo ledviny, je i kùže orgán, který plní životnì dùležité funkce – jen s mnohem vìtší rozlohou. Kùže také tvoøí bariéru, která chrání organismus pøed cizími látkami, srst izoluje proti teplu a chladu. Proto je dùležité význam a funkci kùže majitelùm prùbìžnì vysvìtlovat a pøipomínat. Mnoho z nich totiž bere kožní zmìny èi svìdìní na lehkou váhu. Možná i proto, že nevìdí, jak široké spektrum pøíèin mùže být tøeba za obyèejným svìdìním. Vèasné zpozorování zmìny zdravotního stavu a návštìva ordinace veterinárního lékaøe umožní pøesné stanovení diagnózy, pøedchází následným komplikacím, zvláštì u poruch kùže spoèívajících v riziku druhotných infekcí, kdy se poškozená pokožka stává doslova vstupní branou pro další choroboplodné èinitele. Zanedbání léèby øady kožních onemocnìní, poèínaje ekzémy, pak nezøídka zbyteènì vede k chronickému onemocnìní.

Význam kožní bariéry Svrchní vrstva kùže má obzvláštní význam jako takzvaná „epidermální bariéra“. Protože je tìžko prostupná pro vodu a cizí látky, zamezuje vysychání kùže a pronikání látek zpùsobujících alergie a pùvodcù onemocnìní. Poškození epidermální bariéry vede ke svìdìní a dermatózám. Buòky svrchních vrstev kùže reagují na taková poškození zánìtem a produkují látky, které vyvolávají svìdìní.

SVÌDÌNÍ

Pøíèiny mohou být rozmanité povahy

–

paraziti jako napø. blechy, roztoèi nebo vši

–

èasto se vyskytující dermatitidy, ale také alergie na bleší kousnutí (resp. bleší sliny), potravinové alergie nebo kontaktní alergie (napø. chemikálie)

– onemocnìní látkové výmìny a hormonální poruchy jako napø. diabetes nebo poruchy funkce štítné žlázy

–

tumory

–

infekèní onemocnìní

– onemocnìní, která doprovázejí poruchy imunitního

systému

Pro úèinnou léèbu je zásadnì dùležité, aby byl

správnì urèen pùvod svìdìní. To mùže být relativnì jednoduché napøíklad pøi napadení blechami nebo roztoèi: jakmile bude zvíøe ošetøeno úèinným antiparazitikem, obraz kùže se vìtšinou velmi rychle zlepší. Obtížnìjší jsou pøípady napøíklad pøi existenci potravní alergie. V tìchto pøípadech je nutné nejprve zjistit, na kterou složku krmiva je zvíøe alergické. Ta pak musí být vylouèena. Pro zvíøe znamená celoživotní speciální dietu.

Opravdové vyléèení není vždy možné Vìtšinou však není možné alergický pùvod zcela jasnì zjistit, nebo nelze vylouèit alergii vyvolávající faktory (alergeny). Pak nezbývá celkem nic jiného, než léèit symptomy tak, aby byl zvíøeti umožnìn život pokud možno bez obtíží.

Ale i u všech ostatních pøíèin onemocnìní je dùležité pokusit se zmírnit svìdìní, snížit utrpení zvíøete a prolomit bludný kruh svìdìní, škrábání a následného zhoršování onemocnìní.

Jaké léky mohou být nasazeny ke kontrole svìdìní

Glukokortikoidy

Glukokortikoidy vìtšinou opravdu dobøe tlumí svìdìní a mají protizánìtlivý úèinek. Nejdøíve zajistí rychlé zlepšení – mají ale také èetné vedlejší úèinky, které pøibývají se stoupající dobou trvání.

Antihistaminika

Antihistaminika brzdí vyplavování histaminu, látky, která se podílí na vzniku alergie a svìdìní. Mají sice ménì vedlejších úèinkù než kortisonové pøípravky, jejich protisvìdivý úèinek sám o sobì ale èasto nedostaèuje.

U mnoha pacientù je možné docílit lepší výsledky kombinací tìchto pøípravkù s esenciálními mastnými kyselinami nebo fytosteroly.

Fytosteroly jako možná alternativa Fytosteroly se obohacují ve vrchních vrstvách kùže a je možné je prokázat v lipidovém filmu. Zlepšují bariérové vlastnosti svrchní vrstvy pokožky, èímž zabraòují nadmìrným ztrátám vody a zvýší se tolerance proti látkám vyvolávajícím alergie. Kromì toho fytosteroly snižují tvorbu látek vyvolávajících svìdìní a úèinkují podobnì jako kortison protizánìtlivì a antipyreticky. Jelikož jsou ale tyto efekty vyvolány zcela jiným úèinnými mechanismy, nevyskytují se žádné vedlejší úèinky

– ani pøi trvalém podávání. To z nich èiní významnou alternativu kortikoidových pøípravkù zvláštì v pøípadech, kdy je nutné dlouhodobé, nebo dokonce trvalé podávání. Vzájemné pùsobení s medikamenty taktéž není známé, takže produkty obsahující fytosteroly mohou být velmi dobøe podávány spoleènì s léky potlaèujícími svìdìní. Obzvláštì dobøe se fytosteroly dají kombinovat s dalšími šetrnými látkami podporujícími kožní funkce, zejména s esenciálními mastnými kyselinami, jinými rostlinnými látkami, vitamíny a minerálními látkami vèetnì stopových prvkù.

Placená inzerceVETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4

Jaké další pøírodní látky je možné využít k léèbì: Esenciální mastné kyseliny (omega-3 a omega-6 mastné kyseliny)

Mnoho životnì dùležitých nenasycených mastných kyselin si tìlo nemùže vyrobit samo a proto musejí být dodány stravou.

Jsou podstatnou souèástí bunìèné membrány a dùležité pro normální kožní funkce: nedostatek vede k narušení bariérové funkce kùže. Mimoto hrají roli pøi zánìtlivých reakcích, pøi kterých se uvolòují z bunìèných membrán a ovlivòují prùbìh zánìtlivé reakce.

Krmením oleji s vysokým obsahem omega mastných kyselin je možné ovlivnit složení mastných kyselin v bunìèné membránì. Bìhem zánìtlivé fáze se pak tyto mastné kyseliny uvolní v odpovídajícím zmìnìném pomìru a zánìtlivá reakce probìhne mírnìji.

Pøírodní tokoferoly

– alfa a gama tokoferol pùsobí jako antioxidanty: odstraòují škodlivé radikály a peroxid, které se v organismu pøi zánìtlivé reakci vyskytují ve zvýšené míøe.

Proso

– má vysoký obsah minerálních látek, obsažený køemík posiluje kùži, srst a vazivové tkánì.

Zinek

– stopový prvek dùležitý pro zdravou kùži a srst, pøi jeho nedostatku dochází ke støapaté srsti, tvorbì lupù a poruchám pigmentace.

Biotin

– je to nejdùležitìjší vitamín pro látkovou výmìnu kùže a srsti. Je nutný pro rùst chlupù a drápù.

Pro zachování vysokého obsahu esenciálních mastných kyselin a kvality všech úèinných látek v komerènì vyrábìných doplòcích výživy a speciálních pøípravcích pro psy a koèky je dùležité šetrné a vhodné zpracování suroviny, ale i vhodnì zvolený obal, který zabrání kontaktu hotového výrobku se vzdušným kyslíkem a jeho následné oxidaci. Jen tak je možné zajistit, aby byl pøípravek úèinný až do poslední dávky.

Markéta Císaøovská

Novinku v radiofrekvenèní identifikaci – prùchozí ètecí zaøízení – pøedstavila na kongresu WSAVA v Praze švýcarská firma Datamars. Prùchozí èteèka, která snímá mikroèip pøi prùchodu zvíøete mezi dvìma anténami, je vhodná pøedevším pro instalaci na recepci veterinárních nemocnic, klinik a vìtších ordinací, do útulkù èi na letištì. Ale také všude tam, kde chce mít veterinární lékaø pøehled o pacientech, kteøí vešli do èekárny.

Foto: CANIS – Media

Pokyny autorùm VETERINÁRNÍ LÉKAØ ƒ ROÈNÍK 4 ƒ 2006 ƒ ÈÍSLO 4

POKYNY AUTORÙM

Èasopis Veterinární lékaø je odborný èasopis a je otevøen všem veterinárním lékaøùm a zdravotníkùm zabývajícím se problematikou pøedevším malých zvíøat.

Redakce pøijímá pøíspìvky v èeštinì nebo slovenštinì, které odpovídají odbornému profilu èasopisu. Zaslaný pøíspìvek musí být urèen výhradnì pro publikaci v èasopise Veterinární lékaø a musí být doplnìn prohlášením, že nebyl a v pøípadì pøijetí ani nebude zadán k uveøejnìní v jiném èasopise. Uveøejnìná práce se stává majetkem èasopisu a pøetisknout její èást nebo použít obrázek v jiné publikaci lze jen s citací pùvodu. Rukopis musí být imprimován všemi autory, kteøí svým podpisem stvrzují, že souhlasí s údaji v rukopise, s jejich rozborem a závìry a že zplnomocòují prvního uvedeného autora k jednání s redakcí.

Práce jsou po stránce obsahové a formální posuzovány recenzenty a podle jejich posudkù rozhodne redakèní rada o pøijetí èi odmítnutí èlánku. O výsledku bude autor vyrozumìn písemnì. Podle pøipomínek recenzentù mùže být práce vrácena autorùm k doplnìní, drobným èi vìtším úpravám, èi k pøepracování. Redakce si vyhrazuje právo provádìt drobné stylistické úpravy, eventuálnì zkrátit rukopis, uzná-li to za vhodné (v pøípadì zkrácení rukopisu bude vyžádán autorùv souhlas). Definitivní podoba je vždy poslána autorovi k autorské korektuøe. Nevyžádané rukopisy a pøílohy se nevracejí.

Èlenìní èasopisu a rozsah pøíspìvkù

1. Editorial. Komentáøe k význaèným událostem nebo úvodníky k tematickému profilu jednotlivých èísel èasopisu (jsou pøípadnì vyžádány redakcí).
2. Pøehledné èlánky. Pøedstavují pøehled urèité problematiky a jsou urèeny zejména k postgraduálnímu vzdìlávání. Maximální rozsah je 15 tiskových stran.
3. Pùvodní práce. Jsou primární vìdecká sdìlení, která musí být strukturována podle bìžných publikaèních zvyklostí (úvod, použitý materiál a metody, výsledky, diskuse a závìry).
4. Kazuistiky. Jde o popis nevšedních pøípadù, tvoøí je anamnéza, provedená klinická a laboratorní vyšetøení, diagnóza, diferenciální diagnóza, provedená terapie a závìr.
5. Terapeutické novinky. V této rubrice jsou podávány zprávy o nových léèivech a nových úèincích používaných léèiv.
6. Z literatury. Rešerše èlánkù ze svìtové literatury, komentáøe ke èlánkùm. V záhlaví rešerše musí být uvedeny citace èlánku.
7. Zprávy z kongresù. Tato rubrika je vìnována zprávám z kongresù, konferencí a dalších typù vìdeckých zasedání.
8. Informace. Jde o oznámení pøedevším rùzných vìdeckých akcí, ale i dalších èinností majících vztah k tématu èasopisu.
9. Recenze knih s veterinární tématikou.

Zpracování rukopisu

Práce zasílejte v elektronické podobì v nìkterém z bìžnì užívaných textových editorù na adresu šéfredaktora. Pøi psaní rukopisu na poèítaèi je tøeba psát plynule, klávesu ENTER používat pouze na konci odstavce. Rozlišujte dùslednì znaky l (malé l) a 1 (jednièka) a O (velké O) a 0 (nula). Jako oddìlovaè desetinných míst používejte výhradnì teèku (.).

Pište pravopisnì správnì, užívejte tzv. progresivního pravopisu. Zkratky vždy vysvìtlete pøi prvním výskytu zkracovaného slova. Nepoužívejte zkratky v názvu práce. Fyzikální a chemické hodnoty uvádìjte v jednotkách SI.

Náležitosti rukopisu

1. Titulní strana:výstižný a struèný název práce v èeštinì a v angliètinì, jména a pøíjmení všech autorù, pracovištì jednotlivých autorù.
2. Souhrn v èeštinì a v angliètinì, klíèová slova (4–8) v èeštinì a v angliètinì. Souhrn má mít rozsah 10–20 øádek. Je-li to možné, používejte klíèová slova obsažená v databázi Medical Subject Heading (National Library of Medicine). Èeský pøeklad je dostupný na www.nlk.cz

v sekci Katalogy a databáze (MES).

1. Vlastní text
2. Seznam literatury Uspoøádání je abecední podle pøíjmení autora (ev. dalších autorù). V textu jsou odkazy na literaturu uvádìny pøíjmením autora a rokem vydání práce, pøi více pracích jednoho autora v jednom roce rozlišujte písmeny malé abecedy. Má-li práce více než dva autory, uvádí se pouze první a zkratka „et al.“. V seznamu literatury se užívá plné formy citací: pøíjmení a zkratky jmen všech autorù, plný název práce, èasopis, roèník, stránkový rozsah, rok; u monografií místo vydání, vydavatel, stránkový rozsah a rok vydání. Èísla stran se uvádìjí ve zkrácené formì. Citace nejsou èíslovány.

Nepublikovaná pozorování a osobní informace nemají být používána jako reference v seznamu literatury; zmínka mùže být umístìna v závorkách v textu. Podobnì, v závorkách, mùže být referováno o sdìlení (práce do tisku pøijatá, avšak dosud nepublikovaná) „v tisku“.

Pøi formální úpravì citací jednotlivých typù dokumentù se øiïte uvedenými pøíklady:

Èlánek v èasopisu

Hansen B, Hardie E. Prescription and use of analgesics in dogs and cats in a veterinary teaching hospital: 258 cases (1983–1989). J Am Vet Med Assoc 202:1485–94, 1993.

Celá kniha

Albe-Fessard D. La douleur. Ses mécanismes et les bases de ses traitements. Masson, Paris 1996.

Kapitola v knize

Beitz AJ. Anatomical and Chemical Organization of Descending Pain Modulation System. In: Short CE a Poznak AV (eds). Animal Pain. Churchill Livingstone, New York 1992:123–9.

1. Tabulky a obrázky Práci je možno doplnit tabulkami a èernobílou nebo barevnou obrazovou dokumentací. Tyto pøílohy pøipojte volnì na konec rukopisu v poøadí podle odkazù v textu. Obrazová dokumentace musí být pøiložena v dokonalém provedení – originály, a nikoli xerokopie, fotografie v dostateèném rozlišení. Všechny obrázky je tøeba na zadní stranì v levém horním rohu opatøit jménem prvního autora a èíslem, pod kterým je zmínìna v textu. V textu oznaète místo, kam má být pøíloha zaøazena, ètvereèkem s oznaèením pøílohy (napø. obr. 1). Totéž oznaèení umístìte do závorky v textu. Na všechny tabulky a obrázky musí být odkazováno v textu, všechny musí mít svou legendu. Obrázky dodávané v elektronické formì mohou být v bìžnì používaných grafických formátech.
2. Kontaktní adresa autora (vèetnì titulù a vìdeckých hodností)

Etické aspekty

U pokusù na zvíøatech uveïte, zda byly dodrženy ústavní nebo národní pøedpisy a smìrnice pro chov a experimentální používání zvíøat, nebo pøiložte èestné prohlášení o souhlasu Odborné komise.

Grantové zdroje

Oznámení o grantové podpoøe nebo o jiné formì financování studie uvádìjte vždy na konci èlánku (pøed adresou a seznamem literatury).

Pøíspìvky zasílejte na adresu:

MVDr. Šimon Vaculín, Ph. D. UK, 3. LF Ústav normální, patologické a klinické fyziologie Ke Karlovu 4 120 00 Praha 2 e-mail: svaculin@lf3.cuni.cz